9 věcí, co musíte vědět před návštěvou USA

Každý z nás má nějakou vysněnou destinaci, kam by se chtěl aspoň jednou podívat. Já jich mám samozřejmě poměrně hodně, ale jedním z největších snů pro mě rozhodně bylo západní pobřeží Severní Ameriky. Proto když jsem objevila levné letenky do San Francisca, bylo hned jasné, kam pojedeme na dovolenou. West Coast! Přitom musím říct, že na tuhle cestu jsem se ani moc nepřipravovala. Amerika totiž na mě vždycky působila jako země, kterou dobře znám, ačkoliv jsem tam nikdy nebyla. Asi to bylo způsobeno tím, že jsem odmalička vídala americké seriály a filmy v TV (kdo jako dítě neviděl třeba Sám doma, že?), poslouchali jsme doma západní kapely a chodili na hollywoodské novinky do kina. A to je přesně ono! Od daného místa máte vždycky nějaké očekávání a když tam jste, všechno je často jinak, než jste mysleli. Rozhodla jsem se proto sérii článků o Severní Americe otevřít právě seznamem několika věcí, které mě na naší cestě příjemně i nepříjemně překvapily.

S tím souvisí jedno menší upozornění – článek píšu z pozice člověka, který byl v USA úplně poprvé (konkrétně Kalifornie, Nevada a Oregon). Možná vám některé věci budou připadat dost banální a jasné, ale pokud se do Ameriky chystáte poprvé, třeba vám moje tipy ušetří některá překvapení.

1. Cestujte nalehko

Hned na začátku bych se asi měla k něčemu přiznat – cestování nalehko mi moc nejde, za což teda může především technika, kterou s sebou vždycky táhnu. Každopádně pokud můžete, určitě si do Ameriky vemte co nejméně věcí. My jsme nechali veškeré vybavení na kempování doma a všechno kupovali až na místě. V Targetu nebo Walmartu seženete spacáky, polštáře, deky, prostě cokoliv, na co si vzpomenete, za opravdu malé peníze. To samozřejmě platí pouze v případě, že nemáte vlastní outdoorovou výbavu.

2. Spaní v autě vám ušetří spoustu peněz, ale…

Cestování po státech, jako je Kalifornie nebo Oregon, není nejlevnější, a proto jsme strávili několik nocí v autě, abychom aspoň něco ušetřili. Je tu každopádně jedno velké ALE. Při celonočním parkování si musíte dobře vybrat, kde nakonec zůstanete. Na spoustě parkovišť je totiž parkování přes noc úplně zakázané. Párkrát jsme spali na parkovišti u Walmartu, kde s tím není problém. V Yosemitech jsme zase měli štěstí, když jsme přespávali kousek od jednoho z velkých ubytovacích zařízení. Je to vždy na vašem uvážení.

3. Severní Amerika je větší, než jste si mysleli

Pokud jste zvyklí orientovat se podle Google Maps, možná budete v USA trochu překvapení. Všechno tam totiž na mapách vypadá mnohem blíž, než to ve skutečnosti je. A zvlášť ošidný je to především ve městěch. Nejednou se nám v San Franciscu stalo, že jsme do místa, které vypadalo jen o ulici dál, šli třeba 2 kilometry.

4. Počasí vám může překazit plány

Počasí a příroda obecně vám dokážou v USA pěkně zavařit. A to říkám z osobní zkušenosti. Pár dní po našem příletu na severu Kalifornie propukly obrovský požáry, které v několika městech napáchaly obrovské škody. Nejenže jsme se kvůli tomu nedostali do Portlandu v Oregonu, protože dálnice byla uzavřená, ale ještě jsme zůstali viset v jednom z nejvíce postižených měst. Proto než někam vyrazíte, zkontrolujte si raději podmínky ve vaší cílové destinaci. Zrovna parky jako Yosemite nebo Sequioa mohou být kvůli požárům zcela uzavřené.

5. Galony? Míle?

Všechny veličiny, co v Evropě používáme, můžete v USA s klidným svědomím zapomenout. Jasně, věděla jsem, že se v Americe počítají míle a ne kilometry, nebo že s Celsiovou stupnicí tam úplně nepochodíte. Rozhodně jsem ale netušila, jak to dokáže zkomplikovat život. Tachometr v mílích, tankujete v galonech, teploměr vám ukazuje 66 Fahrenheit a vy vůbec netušíte, kolik je to vlastně stupňů. Pokud jste na přepočty stejné dřevo jako já (a zároveň máte OCD a musíte vše přepočítávat), doporučuju stáhnout si apku Convert Units. Ta vám život o dost zjednoduší.

6. Řízení v USA je občas celkem dobrodružné

Jak už jsem zmínila, vzdálenosti jsou v Americe poměrně šílené, takže se připravte, že na road tripu toho najezdíte opravdu hodně. Já tam za ty 3 týdny ujela skoro 4 000 kilometrů (ne mílí! :)) a musím říct, že mi to ukázalo naprosto nový rozměr řízení. Především velká města a dálnice mohou být fakt peklo. Neexistuje tam totiž nic jako rychlý a pomalý pruh. Místo toho těch pruhů máte na dálnici pět a řidiči vás objíždějí ze všech stran. Neuvěřitelné je i množství aut, které na silnicích potkáte. Zácpy kolem větších měst jsou každodenní šílená realita. Jediná věc, co mi přišla opravdu pozitivní, byla nízká cena benzínu (jeden galon paliva, což jsou v přepočtu téměř čtyři litry, nás v roce 2018 vyšel průměrně na 3 dolary) a celkem přehledné značení.

7. Místní byli moc milí!

Jedna z věcí, která mi na našem výletu asi nejvíc učarovala, byl optimismus místních lidí. Každý se vás zeptá, jaký máte den, zajímá se, odkud jste (byť většina neměla ani tušení, kde se Česká Republika nachází), a dokonce nám ve spoustě případů poskytli spoustu cenných rad. Je pravda, že tady u nás nejsme úplně zvyklí se s každým na potkání vybavovat, ale pokud to někdo dělá s upřímným úsměvem, je to celkem vítaná změna!

8. Veganské podniky jsou na každém kroku

Být vegan a hodně cestovat nejde vždy úplně dobře dohromady. Ostatní vegani mi asi dají za pravdu. Proto je pro mě celkem běžnou praxí, že si na každou cestu nakupuju různé snacky pro případ nouze. V Americe je to s veganskou stravou naštěstí celkem fajn, většina restaurací má prakticky vždy vegan/vege možnost v nabídce, a pokud ne, na 99 % vám rádi něco připraví. Na nákupy ve velkých městech pak doporučuju Whole Foods Market, s jejich obří nabídkou organických a fairtrade potravin je to naprosté nebe (i když je tam vše o něco dražší než v běžných supermarketech).

9. Malá káva není malá ani náhodou

Taky jste dřív sledovali Gilmorova děvčata? A taky vám připadalo neskutečné, kolik se v tom seriálu vypije kávy? No, v Americe vám dojde, že Gilmorky mají zcela reálný základ. Na naši úplně první snídani jsme šli do Peet’s Coffee & Tea, což je jeden z populárních kávových řetězců. Dala jsem si malé Americano a s velkým vypětím vypila jen půlku. Měla jsem pocit, že se v tom obřím hrnku utopím. A to mi pak ještě klasicky nabízeli refill (asi jsem dobře maskovala, že mám těsně před infarktem). Ve větších městech najdete také spoustu specializovaných coffee shopů, kde vám naservírují vynikající espresso, filtr nebo flat white, každopádně dávat si kávu kdekoliv jinde znamená opravdu velkou záplavu kofeinu.

Na závěr tu mám ještě jedno menší upozornění. Při zařizování povolení ESTA, které potřebujete pro vstup do USA, si dávejte velký pozor. Na internetu totiž funguje několik zprostředkovatelských firem, na jejichž stránkách vyplníte klíčový formulář a posléze vám přijde faktura na 1 200,- za zprostředkovatelský poplatek (normálně ESTA stojí kolem 300,-). Nenechte se proto napálit a dobře se podívejte, na jakých stránkách formulář vyplňujete. Dost často totiž vypadají designově podobně jako ty oficiální, vždycky ale velmi malým písmem upozorňují, že se jedná o soukromou firmu. Celý proces vyřízení přitom trvá opravdu jen chvilinku, takže není potřeba platit peníze navíc.