Menu

France, Italy, Switzerland

Tour du Mont Blanc za 7 dní

June 22, 2023

“Dnes to bude jen 20 km a cca 1000 metrů stoupání”, říkala jsem ráno Lukášovi a v duchu věděla, že jsem schválně pár kilometrů i výškových metrů ubrala, abych ho příliš neděsila. Časem mi na tuhle mojí strategii přišel a už mi nevěřil ani slovo. :)) Na Tour du Mont Blanc (zkráceně TMB), údajně nejkrásnější dálkovou trasu Evropy, jsme se vydali s cílem zvládnout ji za 6-7 dní. Za týden jsme ji nakonec skutečně dokončili a v nohách měli celkem 170 km a přes 10 000 metrů stoupání. A protože je to opravdu nádherný trail a chodí mi na něj mnoho dotazů, rozhodla jsem se vám sepsat všechno podrobné info do článku – jak se dopravit, kde se ubytovat, jak si rozplánovat jednotlivé dny a co si vzít s sebou. 

Kdy vyrazit? 

TMB patří k nejpopulárnějším evropským dálkovým trasám, proto se v hlavní sezóně (konec června – začátek září) připravte na velké množství lidí. My jsme se tomu největšímu návalu chtěli vyhnout, tudíž jsme vyrazili až třetí týden v září, což byl také nejzazší možný termín, abychom mohli využívat horské chaty. Ty se většinou v druhé polovině září zavírají. Rána a večery sice už byly dost chladné, na druhou stranu jsme potkali příjemné množství lidí a nikde na ubytování nebyl problém, že bychom se nevešli. Z toho důvodu doporučuju vyrazit těsně před začátkem nebo koncem sezóny, jenom si dejte pozor v červnu na zbytkový sníh (v takovém případě jsou potřeba nesmeky) a v září na možné první sněžení. 

Jak se dopravit na start? 

Tour du Mont Blanc je okruh kolem nejvyšší hory Evropy, který prochází třemi zeměmi – Francií, Itálií a Švýcarskem – a v ideálním případě začínáte i končíte ve stejném bodě. Oficiální start se nachází ve francouzské vesnici Les Houches, která leží v těsné blízkosti známějšímu Chamonix. Do Francie jsme vyrazili autem, abychom byli co nejvíce flexibilní, a zaparkovali na veřejném neplaceném parkovišti kousek od lanovky právě v Les Houches. Trochu mě znervóznilo, když jsem na zemi kousek od mého auta viděla rozbité sklo (pravděpodobně z automobilového okénka), ale jiný plán jsme neměli, tak jsme se rozhodli to risknout. 

Spoiler alert: Hubert (tak se jmenuje můj Hyundai) ten týden na parkovišti přežil bez sebemenší úhony, takže sdílím souřadnice parkoviště a je to na vašem uvážení: 45.8937819N, 6.7796264E.

Pokud nemáte auto, alternativním spojem může být autobus. Ideálně vyrazit Flixbusem či jiným dopravcem do Ženevy, odsud dalším Flixbusem do Chamonix a nakonec se lokální linkou dopravit do Les Houches. V tomto případě ale počítejte s jedním celým dnem na cestu, zatímco autem je to zhruba 12 hodin s pauzami.

Kde jsme spali?

Jedna z nejčastějších otázek, které ohledně TMB dostávám, se týká spaní. Tahle trasa má naštěstí skvělou infrastrukturu, takže každý den máte možnost spát buď v kempu, nebo v některé z horských chat. Noc v kempech se pohybuje kolem 8-10 € za osobu, v horské chatě jsme platili s polopenzí 50 € za osobu, takže za komfort si dost připlatíte. Navíc pokud se chystáte na trasu v hlavní sezóně (konec června – začátek září), je potřeba chaty rezervovat se značným předstihem.

Co se kempování “na divoko” týče, v rámci mezí je povoleno pouze ve Francii. Na trase najdete několik míst s označením “aire de bivouac” (přes mapy.cz byste je měli snadno lokalizovat), kde si můžete v pohodě postavit přístřešek. Mimo tato místa se to prý také toleruje, ale s tím zkušenost nemám. V Itálii je bivakování a stanování pod 2 500 m. n. m. zakázáno, takže tam většina lidí volí horské chaty. Kempy totiž leží mimo trasu a musíte k nim sestoupat značné výškové metry. Jednu noc jsme to riskli a přespali ukrytí daleko od cesty, ale přístřešek jsme stavěli až za soumraku a odcházeli hned po rozednění. Všechno jsme si po sobě samozřejmě uklidili. Ve Švýcarsku je kempování rovněž zakázáno, nicméně na trase jsou opravdu skvělé kempy, které doporučuju využít.

Konkrétně jsme spali v těchto lokalitách: 

🇫🇷 za 1. noc v kempu du Pontet ve vesnici Les Contamines jsme platili 17 € / dva lidi a stan. Kemp má sprchy, WiFi, zásuvky v umývárnách, kde jsem si dobíjela telefon, a okénko s občerstvením. 

🇮🇹 2. noc proběhla na horské chatě Rifugio Elisabetta. Tento den jsme plánovali bivakovat, ale foukal tak šílený vítr, že by to byla asi probdělá noc. Rozhodli jsme se proto pro komfort horské chaty a zaplatili 50 € za osobu. V ceně jsme měli výbornou polopenzi s možností vegetariánské varianty a noc v samostatném pokoji jen pro nás dva. Hodně studená sprcha :)) byla za příplatek pár eur. 

🇮🇹 3. noc, jak už bylo řečeno, jsme přečkali venku. 

🇨🇭 4. noc proběhla v kempu Camping Des Glaciers ve švýcarské vesnici La Fouly, kde nás nocleh vyšel 9 švýcarských franků za osobu + pár drobných za stan. Nejvíc se mi tam líbila společenská místnost, kde jsme měli možnost se zahřát a seznámit s pár dalšími lidmi na trase. V kempu jsou také velké sprchy, ve kterých je docela zima, protože jsou otevřené, a na recepci malý obchod se základními surovinami. 

🇨🇭 5. noc jsme strávili v Le Peuty, kde byl asi nejhezčí kemp ze všech. Sice neměl skoro žádné zázemí (jen záchody), ale hned vedle byla skvělá restaurace s posezením v jurtě, kde jsme si dali večeři i snídani. Zaplatili jsme 6 € za osobu za nocleh a za snídani dalších 12 €. Stálo to však za to. 

🇫🇷 Poslední 6. noc byla v horské chatě Auberge La Boerne, kde jsme se rozhodli zůstat, protože ten den hrozně pršelo, byla to poslední otevřená chata na trase do cíle a navíc se mi rozvíjelo poměrně hodně silné nachlazení. U chaty vás nicméně nechají kempovat za o něco nižší poplatek, je tam skvělá restaurace a možnost snídaně.

Důležité info na závěr: nezapomeňte si s sebou vzít dostatek hotovosti, protože na většině míst se nedá platit kartou! Já si vybírala v Chamonix před začátkem cesty 300 €, abych měla dostatečnou zásobu. Na trase ale určitě další bankomaty potkáte, například v městečku Courmayeur. 

Co jsem měla v batohu?

Do mojí 38 l Fjällräven krosny se mi povedlo vměstnat všechno následující vybavení (dohromady cca 13 kg): 

Co jsme jedli a pili? 

Celá trasa prochází několika většími vesnicemi, kde máte možnost si dokoupit zásoby. My jsme si vzali z domova několik porcí instantních jídel, nějaké sladkosti s oříšky a postupně jsme si dokupovali, co bylo potřeba. Konkrétně jsme navštívili obchody v Les Contamines, Courmayeur a Champex-Lac. Čas od času jsme si dali jídlo v horské chatě nebo kempu, kde běžná porce vycházela cca kolem 10-15 €. 

Vody je po cestě dostatek. Ráno jsem naplnila camel bag většinou jenom do půlky (1 litr) a během cesty postupně doplňovala. Na některých chatách/v kempech byla voda k dispozici zdarma, jinde za poplatek a v plastu. Každopádně filtr na vodu jsme nebrali a bylo to v pohodě. 🙂 

Naše trasa den po dni 

Jak jsem už zmínila, Tour du Mont Blanc je okruh a my jsme začínali i končili ve vesnici Les Houches. Celý trek má pár alternativních tras, mezi kterými si můžete vybrat, a některé úseky je možné si zkrátit autobusem. My to šli poctivě pěšky a většinou si vybírali ty delší varianty, které ale slibovaly krásnější výhledy. Přibližnou trasu můžete omrknout tady. 

1.den: Les Houches – Les Contamines (camping du Pontet)

21,5 km 
1500 m+ stoupání, 1300+ m klesání 

První den jsme měli spoustu sil, takže jsme si zvolili delší variantu trasy a šli přes průsmyk Col de Tricot (2120 m) kolem ledovce Glacier de Bionnassay. Potkali jsme krásný visutý most a všechny výhledy byly skvělým teaserem na to, co nás čekalo další dny. Byla to zkrátka ta nejlepší volba. 🙂 Při sestupu jsme se stavili v chatě Refuge de Miage na studenou colu, protože bylo nečekané teplo, a pokračovali až do Les Contamines, kde jsme si dokoupili nějaké zásoby a ubytovali se v místním kempu. 

Variantou prvního dne je trasa přes Auberge de Bionnassay, která je o něco kratší (19 km) a stoupání má “jen” 1000 metrů. 

2. den: Camping du Pontet – Rifugio Elisabetta 

30 km (podle mapy.cz je to 27,1 km, ale my jsme v jedné fázi trochu bloudili, takže jsme našlapali víc)
2200 m+ stoupání, 1200 m+ klesání 

Čekal nás dlouhý den, takže jsme vyráželi z kempu už kolem 7:00 ráno. Jednalo se o jeden z nejkrásnějších dní na trase vůbec, protože okolní výhledy byly prostě dechberoucí. Kolem poledne jsme si udělali obědovou pauzu v chatě Refuge Croix du Bonhomme, která je sice kousek mimo trasu, ale jedná se jen o pár desítek metrů. Poté jsme pokračovali dál až k italským hranicím, kde jsme z průsmyku Col de la Seigne obdivovali nádherný výhled na Mont Blanc. Kvůli silnému větru jsme den zakončili v Rifugio Elisabetta a ještě před vstupem do chaty nás přivítali místní kozorožci. Nutno říct, že tento den byl trochu krizový pro mého parťáka, který zvažoval, že to zatáhne. Při náročných sestupech ho bolelo koleno, takže jsem usínala s myšlenkami na variantu, že to možná dokončím sama. 

Kratší alternativa trasy vede z Les Contamines do Les Chapieux, případně můžete přespat také v chatě Les Mottets.

3. den: Rifugio Elisabetta – Rifugio Bertone

20 km 
1200 m+ stoupání, 1400 m+ klesání 

Na cestu jsem odjížděla trochu nachlazená a nachozené kilometry mi v rekonvalescenci nepomohly. Spíš naopak. 🙂 Probuzení proto nebylo úplně slavné, na druhou stranu nádherný východ slunce nad masivem Mont Blancu mi to vstávání výrazně vylepšil. A Lukáš se rozhodl pokračovat, takže jsem měla radost! První polovinu dne se šlo takřka samo, protože nás opět vítaly naprosto neskutečné výhledy. Dali jsme si oběd v Maison Vieille, který měl ten den naposledy otevřeno před ukončením sezóny, a pak pokračovali do města Courmayeur. Pro mě asi nejhorší sestup celé trasy, jelikož jsme šli většinu času po vybetonované sjezdovce a bylo šílené vedro. Navíc jsme věděli, že jen co seběhneme dolů, zase poběžíme nahoru. V civilizaci jsme si nicméně dokoupili ztracenou energii :), navštívili lékárnu a pokračovali  stoupáním až k Rifugio Bertone. Trochu mě po cestě trápila zhoršující se rýma a kašel, ale nahoře nás přivítal krásný západ slunce a svět byl zase v pořádku. Usínali jsme ve stanu s výhledem na Mont Blanc. 

4. den: Rifugio Bertone – kemp v La Fouly

26 km 
1100 m+ stoupání, 1500m+ klesání 

Pozorování východu slunce nad Mont Blancem bylo asi největším zážitkem celého treku. Ucpaný nos, probdělá noc a do toho menstruační bolesti ale zase tak skvělý zážitek nebyly. 😀 Čtvrtý den byl pro mě osobně ten nejvíc krizový. Museli jsme překonat hodně strmé stoupání do průsmyku Grand Col Ferret, kde probíhá italsko-švýcarská hranice, a v polovině cesty jsem měla pocit, že vypustím duši. A jak už to tak na podobných trasách bývá, následovalo opět strmé klesání a poté hodně předražené a ne příliš dobré jídlo na horské chatě. Myslím, že za doporučení ani nestojí. Tu noc jsme spali v kempu v La Fouly, který byl nedaleko. Dala jsem si značně ledovou sprchu a pak se zahřála ve společenské místnosti, kde jsme se seznámili s moc milým párem Australana a Francouzky.

5. den: kemp v La Fouly – Le Peuty 

28 km 
1660 m+ stoupání, 1900 m+ klesání 

Věděli jsme, že je před námi další dlouhá etapa. Druhý den se mělo zkazit počasí, a protože jsme chtěli projít průsmyk Fenetre d’Arpette suchou nohou (ve 2 600 m. n. m. by to za mokra nebylo bezpečné), museli jsme to zvládnout se sluncem v zádech. Z kempu jsme vyráželi ještě před našimi novými přáteli, kteří se rozhodli si část cesty zkrátit a asi 10 km do Champex-Lac jet autobusem. Výstup do sedla byl dost náročný a místy připomínal spíš lezení po čtyřech než chození, nicméně všude okolo jsme měli překrásné výhledy. Prudký sestup byl však mnohonásobně náročnější, zejména pro Lukášovo bolavé koleno, takže do kempu jsme se dobelhali téměř za soumraku. Unavení, ale spokojení, že jsme to zvládli. 

Průsmyk Fenetre d’Arpette je možné obejít alternativní trasou z Champex-Lac přes nižší průsmyk Col de Portalo. 

6. den: Le Peuty – Auberge La Boerne

14 km 
900 m stoupání, 800 m+ klesání 

Šestý den na trase nám poprvé pršelo. Jednalo se o celodenní slejvák, mně se výrazně zhoršilo nachlazení a na trase do cíle nebylo žádné další otevřené ubytování, protože všechna už s koncem sezóny zavřela, tudíž jsme vyhlásili odpočinkový den a došli jen do malého penzionu Auberge La Boerne. A s rozjetou teplotou jsem navíc byla ráda, že jsme se museli vyškrábat jen do průsmyku Col de Balme, kde se nachází hranice Švýcarska s Francií, a žádné další výkony nás nečekaly. Na ubytování jsem zbytek dne prospala a večer přišly na řadu deskovky s několika lidmi, které jsme během cesty potkávali. Mimo jiné také s párem, co jsme poznali v La Fouly. Lepší závěrečnou noc jsme si nemohli přát. 

7. den: Auberge La Boerne – Les Houches

26 km 
1500 m+ stoupání, 1900 m+ klesání 

Déšť nás provázel na trase i celý poslední den. Těšili jsme se na další výhledy na Mont Blanc, protože předchozí dva dny ve Švýcarsku nebyl vidět, ale panoramata se před námi ukryla v husté mlze. Zážitků jsme však měli spoustu i bez toho. Hned kousek od penzionu nás překvapily mokré skalní žebříky, které jsme museli překonat. Poté kolem nás začali probíhat běžci, jelikož ten samý den se konal slavný ultramaraton UTMB. A nakonec nás v posledním průsmyku Col de Brévent zastihlo husté sněžení. Vydat se na Tour du Mont Blanc o týden později, možná už bychom se propadali do sněhu. 🙂 Závěrečný sestup zpátky do Les Houches byl samozřejmě peklo na zemi, navíc umocněný mojí hodně nepříjemnou chřipkou. Asi jsem ten den jela na nějaké záložní baterie, protože si jinak nedovedu vysvětlit, jak jsem to mohla v takovém stavu dojít. Respektive spíš dopajdat. Taky znáte ten stav, kdy vám pár kilometrů před cílem doslova vypnou nohy? Každopádně se zadařilo, radost byla veliká a zážitků tolik, že by se to sem všechno ani nevešlo. 

Pokud by vás k trase zajímalo cokoliv dalšího, určitě napište komentář nebo ideálně zprávu na můj IG @terumenclova. 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Top 5 articles:

10 things you should pack for a winter trip in Iceland

February 1, 2018

Faroe Islands: A complete guide with one week itinerary

May 11, 2018

The ultimate Copenhagen city guide

January 7, 2018

How to plan an epic winter road trip in Iceland

February 8, 2018

The pros and cons of traveling solo

February 25, 2018
Top 5 articles
Get notified of new posts!