Ráda chodím po horách a věnuju se sportům všeho druhu, ale cyklistika pro mě byla vždycky velkou neznámou. V podstatě jsem se jí nikdy moc nevěnovala, když nepočítám ježdění s babičkou na nákupy za mých dětských let. Proto když jsem dostala nabídku od Saxony Tourism, abych se po lipském regionu projela na kole, vzala jsem to jako velkou výzvu! A to i s ohledem na počasí, protože na náš výlet zrovna vyšel nejteplejší týden v srpnu. A jak možná víte, já a vedro nejsme úplně sehraná dvojka. Jak vypadalo naše čtyřdenní lopotění a co všechno jsme stihli s mým psím parťákem Hosekim navštívit, se dozvíte níže v článku.
DAY 1: Přebíráme kola a hurá do městečka Delitzsch
Dostali jsme instrukce, abychom se na začátek našeho výletu dostavili na okraj města Bitterfeld, kde už na nás čekal chlapík z půjčovny kol. Přebrali jsme všechno vybavení, věci z auta přebalili na kola, přemluvila jsem Hosiho, aby vlezl do vozíku pro psy, který se mu ze začátku vůbec nepozdával, a vyrazili jsme na první trasu. Cílem tohoto dne bylo město Delitzsch, vzdálené asi 16 km. Cyklostezka byla rovná a vedla podél jezer, kde jsme se vyhnuli rušným silnicím a mohli jsme se tak v klidu pokochat. Na první rozehřátí docela dobré.
Po příjezdu do Delitzsche nás čekala prohlídka krásného barokního zámku, který v pondělí odpoledne otevřeli jen pro nás, abychom si mohli projít z větší části původní interiér. Vylezli jsme dokonce i na věž, odkud je skvělý výhled na celé město – jenom se připravte, že budete muset vyšlapat velkou spoustu schodů. Vstupné je symbolických 5 euro, kterých určitě nebudete litovat. Přilehlou krásnou zahradu si pak můžete projít úplně zdarma.
Po prohlídce jsme se šli ubytovat do hotelu Goldener Adler a zahájili lehkou odpolední siestu. K večeru jsme si prošli zbytek centra, které je opravdu maličké, a zapadli do vyhlášeného whiskey baru No.2. Whiskey úplně neholduju, ale podle místních a i podle Googlu je to nejlepší podnik široko daleko, proto jsme ho chtěli vyzkoušet. Se stolky na malém náměstíčku pod stromy, s útulným dřevěným interiérem a s milým panem majitelem se nám tohle místo natolik zalíbilo, že jsme nakonec zůstali i na večeři. Určitě doporučuju navštívit!
DAY 2: Z Delitzsche až k jezeru Schladitz
Na další den jsme měli naplánované vodní aktivity u jezera Schladitzer See, což nám přišlo docela vhod, protože předpověď slibovala “krásných” 32 stupňů. Najeli jsme proto na cyklostezku vedoucí z Delizsche až k dalšímu městu Rackwitz, od kterého nás dělilo asi 15 km. Byla to poměrně malá vzdálenost, ale po cestě jsme si pěkně mákli, protože jsme jeli téměř celou dobu na sluníčku. Poučení pro příště: vyrážet raději brzy ráno v příjemném chládku, než odpoledne, kdy má člověk pocit, že se rozteče. Vidina budoucí koupačky a studeného drinku v plážovém baru ale byly dostatečnou motivací.
U jezera Schladitz se nachází výborně vybavený camp DAVID, který kromě možnosti ubytování nabízí taky spoustu vodních sportovních aktivit. Najdete tam půjčovnu výbavy na windsurfing, kite surfing, paddleboarding nebo se můžete jít třeba potápět. Vzhledem k mému poměrně nedávnému zranění ruky jsem možnost jakéhokoliv surfování rychle zavrhla, byť mě to hrozně lákalo, a raději jsme si půjčili méně akční paddleboardy. Na jezeře foukal poměrně silný vítr, takže mě to velmi rychle odneslo daleko od břehu, ale zase jsem si po cestě zpátky pěkně zaposilovala. Pádlování proti větru a proudu nebylo úplně lážo plážo, jak jsem si původně představovala. Jako odměnu po výkonu (rozumějte, poslední půl rok jsem právě kvůli úrazu nemohla vůbec sportovat, takže i hodina pádlování byla pro mě něco!) jsem zvolila studenou limonádu a zmrzlinu v baru, který se nachází hned na břehu jezera vedle půjčovny. Poloha naprosto ideální!
Půjčení paddleboardu vyjde na 12 euro za hodinu a k dispozici je vám případně i místní instruktor, který vám ochotně všechno vysvětlí.
DAY 3: Hurá do Lipska a pak zase do vody!
Na Lipsko jsem od několika mých kamarádů slyšela samou chválu. Lidé ho dokonce označují za menší verzi Berlína, což je přesně něco pro mě. Berlín se totiž řadí mezi moje nejoblíbenější evropská města. Těšila jsem se proto už od začátku výletu, že budu mít aspoň malou příležitost se do Lipska podívat.
V centru města jsme navštívili známé kostely St. Nicolas Church a St. Thomas Church, které se nacházejí hned kousek od sebe. Potom jsme si prošli okolní uličky a nakoukli do několika bizarních obchodů s výstřední módou, které mi silně připomněly právě atmosféru Berlína. A protože nám z těch všech dojmů a lidí kolem rychle vyhládlo, mazali jsme na oběd do Café Grundmann, což je útulná kavárna ve vídeňském stylu. Jejich těstoviny byly úplně famózní a prostředím mi tenhle podnik připomněl některé starší kavárny u nás v Praze. Super tip na snídani, oběd nebo večeři. Tímto děkuju také Ireně, která nás na tenhle oběd pozvala. 🙂
Bohužel jsme neměli možnost se v Lipsku déle zdržet, čekaly nás totiž další aktivity. Určitě se tam ale plánuju někdy vrátit, projít si tamní sekáče, navštívit další kavárny a především obejít všechny lipské galerie!
Další zastávkou na naší cyklocestě byl Markkleeberg Canoe Park (dohromady asi 18 km z Lipska), kam jsem se taky moc těšila. Jízdu na divoké řece na raftu jsem si vyzkoušela už dřív, a protože mě to kdysi fakt bavilo, chtěla jsem do toho jít ještě jednou. V centru jsme dostali všechno potřebné vybavení včetně velmi těsných neoprénů, šikovného instruktora, a dokonce i soukromý raft, na němž jsme pak další hodinu řádili ve vodě. Předcházelo tomu také krátké bezpečnostní školení, takže jsme to celé zvládli bez úhony (když nepočítám jedno uplavané pádlo) a s úsměvy na tvářích. Endorfiny se mi vyplavovaly ještě po zbytek dne!
A protože po vodních radovánkách je vždycky největší hlad, zašli jsme si pak na večeři do vedlejšího bistra Wildwasserterrasse, odkud jsme sledovali západ slunce nad jezerem. Velká romantika!
DAY 4: LAGOVIDA & Vineta
Kolem jezera Markkleeberger See vede cyklostezka dál až k jezeru Störmthaler See, kde jsme se po relativně náročné cestě ubytovali v hotelovému komplexu LAGOVIDA. Ujeli jsme opět kolem 15 km, ale tentokrát jsme jeli pořád nahoru a dolů, takže v letním horku jsme se poměrně rychle unavili. Žádní velcí cyklisté z nás asi nebudou.
Hned vedle LAGOVIDY se nachází také bistro Vineta, odkud jsme si zarezervovali plavbu lodí na stejnojmenný památník uprostřed jezera. Vineta je největší plovoucí stavbou na německém jezeře a postavena byla na památku všech zaniklých vesnic, které musely uvolnit místo pro těžbu uhlí. V podstatě všechna jezera, která jsme během našeho výletu lipským regionem navštívili, jsou pak právě původní zatopené doly. Region se snaží celou oblast revitalizovat a ta se z dříve průmyslové oblasti stává zase spíš turistickým cílem. Doporučuju si celou historii prostudovat, protože je fakt zajímavá.
Zbytek dne jsme pak strávili zaslouženým odpočinkem v klimatizovaném pokoji LAGOVIDY, kde jsme si také zašli na příjemnou večeři.
DAY 5: už jen Památník Bitvy národů a domů!
Těsně před naším návratem zpátky do Prahy jsme vrátili kola a vlakem se přesunuli zpátky do Lipska, kde jsme posléze návštívili asi tu nejproslulejší památku z celého města – Památník Bitvy národů. Kdo nespal v hodinách dějepisu, tak jistě ví, že Bitva národů (nebo taky Bitva u Lipska), kde Napoleon Bonaparte utrpěl finální porážku, se odehrála v roce 1813. A protože tehdejší Prusko stálo na straně vítězů, Němci si dosud tuto událost připomínají. A musím říct, že ve velkém stylu! Památník, který byl inaugurován o 100 let později, je totiž doslova gigantický a na jeho nejvyšší bod vede několik set schodů. Prohlídka samotného monumentu a pak i přilehlého muzea nám tak zabraly skoro dvě hodiny. Pokud vás ale baví historie, pak rozhodně doporučuju navštívit. Je to impozantní podívaná!
TIP NA ZÁVĚR:
Během cesty jsme využili také tzv. Leipzig Regio Card , což je karta, za kterou zaplatíte 18 euro za den a můžete s ní pak libovolně cestovat hromadnou dopravou v celém regionu (platí i na vlaky) a jsou v ní zahrnuty vstupy na některé památky. Všechny podmínky si můžete podrobněji prostudovat na jejich webu.
