Krásy Krušnohoří z české i německé strany
November 25, 2019
Není tomu tak dávno, co jsem se snažila pořád utíkat pryč, daleko od Český republiky a mýho všedního života. V tu dobu jsem pořádně nedokázala ocenit to, co mám přímo pod nosem, a neustále jsem žila v domnění, že všude je to lepší než u nás. Naštěstí jsem z toho vyrostla :)), a s přibývajícím věkem, prolítanými kilometry a prochozenými botami jsem si začala toho našeho malýho koutu světa víc vážit. Sice tu nemáme obrovský hory, teplý moře ani majestátní ledovce, ale pořád tu jsou místa, která určitě stojí za naší pozornost.
článek psán ve spolupráci s Germany Tourism
Na konci září se mi dostalo příležitosti účastnit se výletu do Krušnohoří, kde jsem byla snad jen jednou jako dítě na lyžích na Klínovci. V plánu bylo za 4 dny projet jak českou, tak i německou stranu, což byla ve výsledku spíš jen taková ochutnávka, ale o to víc se tam chci někdy vrátit. Bez sněhu má totiž tenhle kraj úplně jiný kouzlo, kdy melancholický počasí začínajícího podzimu podtrhuje tísnivou atmosféru bývalých Sudet. Většinu času bylo zataženo a mlha, takže na focení naprosto ideální podmínky!
Abych to vzala hezky postupně, prozradím vám nejprve několik míst, která byste v českém Krušnohoří neměli vynechat. Pokud máte rádi kopce a výhledy stejně jako já, pak doporučuju vyrazit na Špičák a Klínovec. Zatímco na Špičák vyběhnete poměrně snadno za pár minut, cesta na Klínovec je o něco náročnější. Nahoru ale vede také lanovka z Jáchymova, která funguje i mimo sezónu a jedna jízda vyjde na 170,-.
Mně osobně se Špičák líbil asi o něco více, byť není moc vysoký, protože je na něm většinou větší klid a výhledy do krajiny jsou nádherný! My jsme tam navíc vyrazili se svítáním, takže široko daleko opravdu nikdo nebyl. Cestu nahoru zvládnete v pohodě pěšky, pokud jste v dobrý fyzický kondici (tím rozumějte, že vám nedělá velký problém vylézt strmější kopec :)).
Celá tahle oblast má bohatou a značně dramatickou historii, takže míst k navštívení je tam opravdu hodně. Krušnohoří bylo za druhý světové války z velký části osídleno Němci, kteří byli v poválečným období, jak asi víme, často velmi násilně vysídleni. Pozůstatky týhle smutný historie jsou tam upřímně cítit na každým druhým kroku. Navštívili jsme tam třeba zapomenutou vesnici Köningsmühle, která na rozdíl do ostatních německých vesnic nebyla snad jako jediná srovnaná se zemí. Zachránila ji především její poloha – nachází se totiž v dolině u lesa mezi kopci a nevede tam žádná silnice. Domy jsou sice polorozpadlý a prázdný, ale stále ještě částečně zachovalý, takže jsme si je mohli všechny prošmejdit. Musím říct, že mi z tohohle místa běhal mráz po zádech.
A stejně tak to bylo i v případě bývalýho cínovýho dolu Rolava, ze kterýho se zachovala jen obrovská betonová konstrukce schovaná uprostřed krušnohorskýho lesa. Údajně v něm za války pracovali váleční zajatci, kteří se v den osvobození rozprchli do všech stran. Od tý doby začal celý komplex pustnout a teď už tam míří pouze turisti, aby tuhle dominantu zvěčnili svými fotoaparáty. A my jsme se k nim ochotně přidali, protože to místo je fakt dechberoucí.
A protože Krušnohoří představovalo vyhlášenou těžební oblast, nebyla by to pořádná návštěva, kdybychom se nešli mrknout taky do bývalých dolů. Podívali jsme se konkrétně do cínovýho dolu Maritius a do štoly Johannes, která je dokonce zapsaná na seznamu UNESCO. Tedy, abych byla přesná, všichni ostatní z naší výpravy se tam podívali, já bohužel trpím klaustrofobií a po mým odvážným pokusu v prvním dole strach překonat, jsem po pár metrech v tunelu utekla zpátky nahoru a znovu už to nepokoušela. Ostatní z toho ale byli nadšení, takže za návštěvu to určitě stojí. Jenom si jí musíte vždy dopředu zarezervovat.
Naštěstí jsme měli možnost podívat se i na několik desítek let propadlý důl, který možná znáte pod názvem Vlčí jámy, kde jsem si to užila i já jako klaustrofobik. Zcela upřímně mě tohle místo nadchlo z český strany úplně nejvíc, protože ty obrovitý skály obrostlý zelení byly prostě nádherný. Můžete tam vyrazit normálně na procházku, žádný vstup se neplatí.
Jestli se do Krušnohoří vydáte, pak byste neměli vynechat ani městečko Jáchymov, který se nachází asi půl hodiny od Karlových Varů. Kromě nádhernýho Kostela sv. Jáchyma, tam můžete navštívit i Špitální kostel, který je nejstarší stavební památkou celýho Jáchymova, a taky místní bylinkárnu , kde mají lektvary úplně na všechno. 🙂
Kde se ubytovat?
V Krušnohoří je poměrně široká nabídka ubytování. Určitě nešlápnete vedle, když budete hledat právě v Jáchymově nebo v Horní Blatné, kde nakonec složila hlavu naše výprava. Konkrétně jsme bydleli v hotelích Radium Palace a Ochsendorf. Osobně mám radši menší, útulnější a ne moc okázalý místa, takže ten druhý se mi líbil mnohem více.
Jak s dopravou?
Nejlepší volbou je určitě auto, který vás pohodlně doveze, kamkoliv budete chtít. Většina míst je jenom kousek od sebe a ještě v krátký vzdálenosti od parkoviště, takže cestování je tam poměrně pohodlný a nevyžaduje žádnou velkou námahu, pokud nebudete chtít vyloženě trekovat.
Krušnohoří z německý strany
Když už jsme dostatečně načerpali atmosféru českých Krušných hor, přesunuli jsme se po dvou dnech přes hranice směrem k našim sousedům do Německa. Ubytovali jsme se v hotelu v lázeňským městě Oberwiesenthal, což je dokonce i nejvýše položený německý město, a poté hned vyrazili do nedalekýho Annabergu-Buchholzu. V tomto horským městečku, ležícím na úpatí hory Pöhlberg, nás čekala především návštěva Kostela sv. Anny, z jehož věže se můžete kochat nádherným kopcotivým okolím. Vstupný je tam symbolický, platili jsme, tuším, jenom 2 eura. Připadalo mi akorát trochu bizarní, že ve věži žije jedna celá rodina, a dokonce tam mají i postavenou kladku na tahání nákupů. Já bych asi nechtěla, aby mi kolem bytu chodilo denně několik desítek turistů, ale proti gustu… 🙂
V krátky vzdálenosti od centra se pak nachází taky zřícenina Schreckenberg, odkud máte celý Annaberg-Buchholz jako na dlani. Doporučila bych ho hlavně v případě, že chcete pořídit hezký fotky nebo si dát příjemnou procházku.
A poslední zastávkou tohoto dne byl kopec Scheibenberg, kde se nachází i čedičový geotop tvořený z obrovských kamenných varhanů. Navíc jak se den chýlil ke konci, naskytl se nám odtud nádherný pohled na okolní kopce a hory za svitu zapadajícího slunce. Na příjemnou podzimní procházku je tohle místo jako dělaný!
A to nejlepší na konec. V neděli ráno, než se celá naše parta rozprchla domů, jsme se vydali lanovkou přímo z Oberwiesenthalu na nejvyšší vrchol ve východním Německu Fichtelberg. Neměli jsme sice úplně štěstí na počasí, výhledy byly ukryty pod hustou mlhou, ale po cestě dolů jsme si alespoň dopřáli jeden super zážitek. Vyzkoušeli jsme totiž místní Fly-Line, což je v podstatě závěsná skluzavka, ke který vás v sedáku připoutají a pustí dolů. Plachtíte tak v příjemným tempu mezi stromy a můžete se kochat okolím. Tohle bych rozhodně doporučila všem, kdo se na německou stranu vydají.
Pokud by vás k týhle oblasti zajímalo ještě něco dalšího, můžete se obrátit buď na mě, nebo na Germany Tourism, kde vám určitě rádi poradí.
